Rozhovory Dave Grohl v klipu k písni 'The Sky Is a Neighborhood'

Publikováno 29. 8. 2017 | 14:48 | Tomáš Hajduk

0

Dave: „Za klipem k ‚The Sky Is a Neighborhood‘ jsou mé sny“

Zatímco prostřednictvím Run nám Foo Fighters vyprávěli o útěku do míst, kde se můžeme cítit svobodní a volní, v singlu číslo dvě se div nestávají mistry ve zkoumání jsoucna a bytí. Tedy zejména Dave Grohl, který dle svých slov pro server Rolling Stone konečně zpracoval téma dlouho se formující v jeho nitru.

Co vlastně bylo původním nápadem pro vznik ‘The Sky Is a Neighborhood’?
Píseň jsem napsal až v samotném závěru procesu vznikajícího alba. Mysleli jsme, že je hotovo a vzali si čtrnáctidenní volno. V hlavě mi ale pořád visela myšlenka, že: ‘Mám v sobě ještě jednu skladbu, mám v sobě ještě jednu skladbu.’ Ležel jsem na Havaji v trávě, pozoroval noční oblohu a v tu chvíli si připomněl video s komentářem slavného astrofyzika Neila DeGrasse Tysona – ‘The Most Astounding Fact’ (video níže). Ke sledování nebe mám blízko už od dětství, vždycky jsem na něj zíral a čekal na jakékoliv znamení. A tak na tomhle základě vznikla ‘The Sky Is a Neighborhood’.

Jak se to přenáší do tématu vašeho nového klipu?
Je to šílené, protože nemálo toho vychází z mých snů, které mne potkávaly asi dvacet let zpátky. Procházel jsem se v nich po pobřežním měste v Itálii, právě ve chvíli, kdy zapadalo Slunce a vycházely hvězdy. Pak se obloha zničehonic rozpadla na milióny kolem se rojících UFO. Všichni padli na zem, podívali se nahoru a tam na nebi běžela projekce s evolucí člověka, nových území a jejich budoucího členění, s důvody proč jsme tady a jak jsme byli stvořeni. Za vším je zkrátka tenhle jeden výstřední sen, jenž mne provází celý život.

Zdálo se, že všechny ty obrazy přesně zapadly do textu písně. Video k ní pro mne bylo speciálním, protože jsem v něm mohl režírovat své dvě dcerky. Obě mne už dříve pozorovaly během příprav klipů a v průběhu procesu pokaždé měly stejnou otázku: ‘Kdy ve videu budeme moci být i my? Kdy ve videu budeme moci být i my?’

Takže v tomhle případě nemůže být řeč o protěžování dětiček?
Bože, nic takového. Působí jako kreativní poradci. Vysvětlím jim záměr, oni mi poví: ‘Tati, měl bys to udělat takto ..’ a já jejich nápady do videa rád zařadím. Obě jsou skvělé a se spoustou myšlenek takříkajíc zvenčí. Když jsem se jich konečně zeptal, jestli by si tedy nechtěli zahrát v novém klipu, byly u vytržení. Řekl jsem jim: ‘Dobrá, ale uvědomujete si, že budete muset levitovat?’ A ony se nemohly dočkat o to víc. Musely se obléci do postrojů, zavěšené pak byly dráty. Pro ně to ale bylo jako jízda v zábavním parku. Přišlo jim to jako na pouťových houpačkách. Já mezítím stojím na vršku té chatrče, křičíc na ně, jestli jsou v pořádku a zespoda se ozve: ‘JASNĚ! Jdeme na to!’

Violet a Harper Grohl v klipu k písni 'The Sky Is a Neighborhood'

Jaký máš ke svým dětem přístup z pohledu režiséra?
Upřímně, když jsi s nimi doma a hrajete různé imaginární hry, tak režírovat někoho, aby zapojil svou představivost, vlastně není jiné. V klipu jsou scény, kdy si holky musely sednout a pročítat knihu – stejně jako by si doma hopsly na postel a četly pohádky na dobrou noc. Děti mají divokou představivost a moje nejsou výjimkou, takže není tak složité přimět je, aby se představami ocitli v nějaké fantastické situaci.

Stejně tak můžeš video vzít jako narcistický otec, jehož potomci se perou o jeho texty ..
(Směje se) Musíš pochopit, že holky mne neberou jako slavného rockového muzikanta. Spíše jako nepříjemného fotra, a to obzvlášť jakmile dojde na režírování. Je to zábavné, protože během natáčení videa spolupracovaly mnohem víc, než když si mají uklidit pokoj či zalézt do postelí.

Až vyrostou, chtěl bys z nich mít herečky?
Ne, naše domácnost je velmi poklidná. Ambice podobného druhu se v Grohlovic sídlu zrovna dvakrát neobjevují. Jsou to děcka. Rády jezdí na skateboardech, koloběžkách, koních a sledují YouTube videa o lidech vyrábějících sliz. Nemám za to, že by se těšili na život na plátně.

Pro potřeby klipu jste na scéně postavili reálnou chatku namísto využití počítačových efektů. Proč?
Hodně mých oblíbených režisérů, filmů a videí upřednostňuje efekty přímo na obrazovce, což přeci jen přináší o něco realističtější výstup. Pokud jsi v něčem příliš přesný, o tuhle zvláštnost přijdeš. Asi jako když divadelní uspořádání nabídne mnohem více snových hodnot, než něco počítačově splácaného do jakýchsi efektů. Je to velmi prosté video, ale pro svůj rozsah a barevnost zároveň překrásný. V hodně dalších klipech, pod kterými jsem podepsán, obvykle nechybí nějaké vyprávění nebo sekvence událostí, jež jsem načrtnul od slova ke slovu. Ještě než se vůbec začalo s úpravami, všechno jsem si rozpadnul po sekundách a díky tomu věděl, jak by na sebe měly navazovat záběry. ‘The Sky Is a Neighborhood’ je v tomhle ohledu trochu volnější – ani tentokrát tomu nechybí sled událostí, všechno je ale mnohem citlivější než cokoliv, co by si zasloužilo střih třeba alá sitcom.

Z nového klipu Foo Fighters k singlu The Sky Is a Neighborhood

Zatím jsi se pro ‘Concrete and Gold’ ujal režie u obou dosavadních klipů. To už asi platíš za oficiálního režiséra kapely, ne?
Nutně ne. Myslím, že osobou, která k písni napsala text a poté se ujme i jejího vizuálního zpracování, získáváme bezproblémové spojení, co dělá věci mnohem jednoduššími. Dlouhé roky jsme dávali na rozhodnutí režisérů, kdy kupříkladu k písni o zlomeném srdci natočíme video jak si jej léčíme na BMX kolech létajících bahnem. Ku*va, to jako vážně? Pokud přistoupíte na něco podobného, dost možná to spojení vůbec nenajdete. Občas to samozřejmě funguje a výsledek se opravdu podaří .. Ale víš co – po kapele nechci žádné peníze, takže navíc něco málo ušetříme. Tohle teď udělám: Přiklepnu dětem pořádný plat a pak si ty peníze prostě vezmu. (směje se) Tak jsem to měl pojmout.

A co třeba touha režírovat nějaký hraný film?
V loňském roce přišlo oslovení, jestli bych nenatočil jeden celovečerák. Nejdřív jsem trochu váhal, pak se do toho ale dostal. Začal jsem pracovat na produkci, dostával se do castingu se všemi těmi velkými jmény. Vlastně mi zpočátku chyběla jistota, jestli bych na to měl. Jakmile mi ale seplo srdíčko, zkrátka se do toho šlo po hlavě. Bez jakéhokoliv náznaku toho, že bych snad přemýšlel, do čeho ji ponořuji. Nakonec jsem se vážně propracoval ke scénáři i vizuálnímu zpracování příběhu, na víc už mi ale nezbyl čas.

Jednoho dne se do toho zase pustím, Foo Fighters se mi ale zatím pořád tak nějak vrací do cesty. (směje se) Pozoruji se, že v téhle branži dělám každým rokem stále víc a víc. Ten jeden konkrétní film se stále ještě reviduje. Jakmile všechny související práce doběhnou, jsem si jistý, že se rozběhne i casting a sestavování týmu. Mám ale rád svou obvyklou práci. Opravdu si ji užívám.

 

Foto: Music Feeds/Repro, Foo Fighters, Foo Fighters Czech & Slovak Fans/Repro


O autorovi

, zaměstnaný neumělec, už od útlého věku příznivec rockové muziky. Dlouho jsou jeho favority britští Queen, i díky kterým se později seznamuje s Foo Fighters – a postupně jim propadá. V diskuzích a na sociálních sítích jej naleznete pod přezdívkou letha.



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru ↑