Publikováno 5. 11. 2014 | 20:05 | Tomáš Hajduk

Foo Fighters: Nové album je tak dokonalé jako dokážeme být my

Osmou řadovou desku Foo Fighters dělí od náručí natěšených fanoušků už jen posledních pár dnů a kapela se tak pomalu ale jistě začíná svěřovat se svými dojmy. Jaký mají na Sonic Highways názor jednotliví členové kapely?

V klipu, který na svém webu zveřejnil hudební magazín NME, se Foo Fighters rozpovídali jak o vztahu ke konkrétním skladbám na tracklistu, tak i o stylu nahrávání, za kterým si formace stojí od svého předposledního alba. „Už během příprav Wasting Light jsme se našli v přirozeném zvuku, jímž Foo Fighters nyní znějí – přesně v opaku od jakýchkoliv klamů s počítači a snahu o dokonalost. Chci, aby bicí zněly jako bicí, nemám zájem o nějaký, rádoby perfektní automat,“ popisuje ve videu bubeník Taylor Hawkins s doplněním, že „snahou Foo Fighters je vždy nahrávka, na které je poznat práce hudebníka, nikoliv něco uměle zdokonaleného.“

Názor, že kapela se Sonic Highways příliš nevybočila z linie předchozích počinů, sdílí i Nate Mendel: „Asi tím největším rozdílem je fakt, že v každé písničce máme hosty z různých měst, se kterými jsme v prostředních pasážích skladeb poměrně hojně improvizovali. V tomto ohledu může znít výsledek trochu jinak, než tomu bylo dřív,“ rozvedl. Po třech doposud vydaných písních lze s basákem Foo Fighters zatím souhlasit zejména v případě poslední Congregation, kdy mezihra z kytary Zaca Browna píseň na několik momentů zavedla do vod, kam se skupina jinak zrovna nepodívá, u Something From Nothing (s Rickem Nielsenem) a The Feast and The Famine (s členy RDGLDGRN) už ale změna tak markantní nebyla – bodejť také ano, když je pro zmiňované spoluhráče shodným jmenovatelem punková tvorba.

S o něco větším krokem do neznáma by se ale Foo Fighters měli pochlubit u In The Clear, na které kapela v New Orleans spolupracovala s Troy „Trombone Shorty“ Andrewsem a Preservation Hall Jazz Band. Domněnku ostatně potvrzuje i Chris Shiflett: „Ještě nikdy jste na našem materiálu nemohli slyšet pasáž, kde by vám zahrála trubka. To je zcela jistě něco nového. Pořád ale podle mne jde o opravdu povedený kousek, který nás ve vzpomínkách vrací do skvělých dnů, jenž jsme si užívali během nahrávání.“

Při tvorbě Subterranean, kterou Foo’s skládali během své zastávky v Seattlu, se zase do minulosti mohl ohlédnout Dave Grohl – právě v tamějších Robert Lang Studios totiž o dvacet let dříve zaznamenával úplně první sekundy budoucího alba, eponymně nazvaného Foo Fighters, nehledě na ještě starší zážitky s Nirvanou. „Tahle píseň je pro mne významem asi nejosobnější,“ naznačil frontman očekávanou reflexi na tehdejší éru, která by měla být součástí právě výsledné skladby.

Klip s celým rozhovorem si v originálním znění můžete pustit výše.

Foto: Foo Fighters


O autorovi

, zaměstnaný neumělec, už od útlého věku příznivec rockové muziky. Dlouho jsou jeho favority britští Queen, i díky kterým se později seznamuje s Foo Fighters – a postupně jim propadá. V diskuzích a na sociálních sítích jej naleznete pod přezdívkou letha.



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru ↑