OHLÉDNUTÍ: Návrat do Prahy si Foo’s užili i se svými rodinami

 

„Nevím, proč jsme s návratem k vám vyčkávali tak dlouho. Hádám ale, že příště to sem zvládneme rychleji.“ Byla polovina srpna 2012 a Dave Grohl pražské O2 areně zrovna přislíbil, že zdejší fanoušci na Foo Fighters nebudou muset čekat příštích sedmnáct let, jak tomu bylo v případě rozestupu od prvního vystoupení v devadesátém pátém. A slovo skutečně dodržel – potřetí k nám kapela zavítá za pouhé tři měsíce. Jaké ale vlastně bylo to pět roků staré setkání s tehdejším rozjetým vlakem, propagujícím opěvované album Wasting Light?

Inu.. Nutno říci, že zpočátku dosti nečekané. Hlavní vlna turné k sedmé řadovce, která čítala více jak stovku koncertních zastávek po Spojených státech, Evropě i Austrálii s Oceánií, se totiž jistojistě blížila ke svému závěru a nic nenasvědčovalo tomu, že by snad i rok s dvanáctkou na konci měl být obsazen větším počtem vystoupení. Ale stalo se: dubnové miniturné po Jižní Americe nejdříve doplnila čtveřice amerických festivalů, načež už oficiální zdroje kapely hlásily do světa v danou chvíli těžko uvěřitelnou otázku: „Jsi připravená, Praho?“ Podobnou míru překvapení a radosti poté zaznamenali také v Itálii, Švýcarsku, Belgii, Nizozemsku a na Britských ostrovech – bylo jasné, že ani v období po bohatých koncertních žních Foo Fighters nenechají starý kontinent jakkoliv zakrnět.

Ne, že by to snad zrovna naší kotlince nějak vadilo, právě naopak. I samotný prodej vstupenek do jednotlivých sektorů pražské haly ve Vysočanech od prvních chvil naznačoval, že zaplnění osmnáctitisícové kapacity bude pravděpodobně svižnou záležitostí. Prostor u pódia byl prakticky rozebrán v řádu hodin, běžné stání i sekce v prvním patře zdárně sekundovaly. Nadešlý postupný útlum v obsazování míst hlavně 4. patra arény pak proto přinesl o to větší zklamání – ač se pořadatel snažil seč mohl, tak ani plakáty na ulicích, inzerce a spoty v médiích nedokázaly v den D přilákat více než 11 000 diváků. Příjezd i tak věhlasného jména snad u Čechů a Slováků nevzbudil výraznější zájem? Sečtěme dlouholetou absenci našeho území v plánovacích diářích kapely, nevýrazný výskyt její tvorby na místních rádiových frekvencích a samozřejmě také převládající hudební preference, které asi raději ponechme bez bližších komentářů. Pro pochopení důvodů nakonec trestuhodně nezaplněné arény jsou tyto faktory dostačujícími.

Foo Fighters @ O2 arena, Praha (15. 8. 2012)

White Limo / All My Life / My Hero / zdravice + Learn to Fly
Arlandria / Cold Day In the Sun / děti na pódiu při Monkey Wrench
In the Flesh? / Best of You / Times Like These / Winnebago

Tady se nesedí!

Každá z neobsazených sedaček (nejen v prstenci pod střechou) jakoby se však s nástupem Foo Fighters na scénu zaplnila hned několikrát. Pokud část přítomného diváctva ještě úplně nestrhla úvodní White Limo a do všech směrů pódia sprintující Dave Grohl, s následnou All My Life již byla na nohou naprostá většina hlediště. Dlužno dodat, že tento stav zůstal neměnným až do úplného závěru koncertu, což je na místní poměry jev ne zrovna obvyklý. Ale zpět k programu. Kapela na obě zmiňované písně navázala v nemilosrdném tempu s Rope, The Pretender a také My Hero, během které si mohla poprvé naplno poslechnout refrén pějící O2 arenu (první část vyzněla poněkud do ztracena, napodruhé už ale byly hlasivky přítomných přesvědčivější).

Odezvu jaksepatří ostatně přinesl i moment nato. Grohl nejprve párkrát zakřičel do mikrofonu, počkal si na odpověď zpod pódia a klidným hlasem konečně uvedl své kolegy: „Ahoj, jak se máte? My jsme Foo Fighters a je zatraceně fajn tu být,“ vítal se s davem. Další slova své krátké vsuvky pak vzhledem k okolnostem nezvolil úplně šťastně, když připomněl, že naposledy měla Praha tu čest v roce 1995. Ovace se rázem změnily v mohutné bučení, až frontman s pokrčenými rameny raději poodstoupil. Pro nápravu však stačilo málo: „Omlouvám se,“ pokorně žehlil vzniklou situaci a už o něco jistěji dodával: „Tehdy jsme měli dvanáct písní, teď jich je sto dvacet. Nevím.. Kdo z vás Foo Fighters nikdy neviděl naživo?“ Odpověď v podobě lesu zdvižených rukou dala najevo, že kapela zase jednou navštívila půdu téměř neoranou. „Tak tohle bude hodně dlouhá noc, máme spoustu skladeb, které dneska hodláme zahrát.. Jste připraveni?“ nadhodil Dave ještě jeden dotaz, aby jeho kytara vzápětí vyloudila tóny Learn to Fly.

‚Wasting Light‘ máme naposloucháno

Po jedné z nejikoničtějších skladeb celého katalogu skupiny dostala příležitost další z tehdejších novinek. Obecně se dá říci, že všechny písně z už nějakou dobu dostupného alba Wasting Light (v ČR nejlépe na 4. místě v žebříčcích prodejnosti) se od publika dočkaly velice vřelého přijetí a na první pohled bylo zřejmé, že jeho uším nejsou cizí. Platilo to i u Arlandria, jež po lehkých interakcích Grohla s publikem a klasickou Generator podpořila také Walk. „Tenhle kousek je psaný pro mojí dceru, protože jsem ji při jedné pozdní cestě domů vysvětloval, jak chodit,“ prohlásil Dave se začátkem skladby, aby jí obratem své přihlížející Violet věnoval.

Foo Fighters v pražské O2 areně (15. srpna 2012)   Foo Fighters v pražské O2 areně (15. srpna 2012)

Tehdy šestiletá Violet Maye Grohl nebyla ani zdaleka jediným rodinným příslušníkem, pozorně dohlížejícím na svého rodiče. Jak se ukázalo hned při navazující představovačce, hudebníky při evropské štaci doprovázely prakticky kompletní klany. „Protože tohle je nejkrásnější město na světě, máme tu dneska s sebou úplně všechny,“ vysvětloval opět rozparáděný frontman. O2 arenu tak kromě členů samotných postupně seznamoval i se Shiflettovými, Noahem Mendelem či „nejlepším bubeníkem Foo Fighters,“ Shanem Hawkinsem.

Raritky neznáme?

Setlist poté, kromě povinných Cold Day In the Sun, Monkey Wrench nebo This Is a Call, opanovala kombinace písní nových (These Days, Bridge Burning) i několika dosti raritních. Kupříkladu taková New Way Home z The Colour and the Shape se během světového turné o rok dříve dostala mezi diváky jen jednou jedinkrát, v Praze však byla na scéně znovu. Stejně jako DOA, která u nás zněla vůbec poprvé od šňůry Foo’s v roce 2008. Na druhou stranu, volba právě těchto vsuvek měla bohužel v obou případech za následek citelné zklidnění atmosféry v hale – ačkoliv si kapela nejspíše myslela opak, pro nemalý počet přítomných byly skladby evidentně neznámými a aktivita tím pádem vždy na několik chvil zaskomírala (ticho namísto sborového zpěvu při zmiňované New Way Home mluvilo za vše). Náprava zpodobněná titulní písní z Wasting Light a Best of You k tomu ale vše rychle vrátila do původních elektrizujících sfér.

„Zpívejte to tak hlasitě, jak jen dokážete,“ podpořil Grohl ještě jednou kotel pod pódiem, prohrábl struny a zapěl první slova dalšího z vrcholů večera. Dětičky ze scény vypoklonkoval již během Monkey Wrench se slovy „že přeci není jenom rocková hvězda, ale hlavně táta,“ při Best of You ale vrchovatě dokazoval pravdivost tvrzení prvního. Ve správný okamžik mu v tom zasekundovali i diváci – sborové ‚Oh… Oh…‘ bylo dokonalým splněním frontmanova přání o vykřičených hlasivkách.

Co všechno v Praze zaznělo ..?

White Limo
All My Life
Rope
The Pretender
My Hero
Learn to Fly
Arlandria
Generator
Walk
I’m the One (instrumentální část písně Van Halen)
Cold Day in the Sun
New Way Home
These Days
Monkey Wrench
Hey, Johnny Park!
DOA
This Is a Call
In the Flesh? (cover písně Pink Floyd)
Bridge Burning
Best of You

Times Like These
Dear Rosemary (+ Bob Mould)
Winnebago
Everlong

It’s times like these ..

Takový závěr pochopitelně nemohl nechat chladným absolutně nikoho, což ostatně potvrzoval i ohlušující rykot po opětovném návratu Davea Grohla na scénu. „Díky moc. Vážně nevím, proč jsme s návratem k vám vyčkávali tak dlouho. Hádám ale, že příště to sem zvládneme rychleji. Je to už tolik let ..,“ slíbil. „Ale víte co, někdy je podle mne fajn, když přijedeme někam, kde jsme se déle neukázali.. Jedny z nejhezčích jsou totiž chvíle, kdy se podívám do publika a vidím lidi, kterým je padesát, čtyřicet, třicet, dvacet, deset nebo pět let.. To jsou pro mne ty nejlepší pocity na světě. Dneska na nás přišli i tací, kteří ani nebyli na světě, když byla napsána tahle písnička. A na to jsem hrdý.“ Nad intimním akustickým provedením Times Like These rychle přebrali otěže znovu zkompletovaní Foo Fighters a večer pomalu ale jistě nasměrovali k velkému finále. Do něj stihl naskočit také Bob Mould, speciální host, jehož samostatné vystoupení před nástupem Foo’s bohužel skončilo daleko za očekáváním – zoufalým zvukem počínaje, nulovou atmosférou ještě vyprázdněného svatostánku konče. Chuť si proto musel spravit až společnou, o lehké zajamování rozšířenou Dear Rosemary.

Foo Fighters @ O2 arena, Praha (15. 8. 2012)

Kompletní záznam koncertu (ke stažení v sekci Média)


Pokud několik předcházejících řádků popisovalo odehrané raritní položky pražského setlistu, ani jedna z nich se každopádně nemůže rovnat perle, jíž si kapela usmyslela předvést jen těsně před definitivní třešničkou celé show. Foo’s sice umí překvapit na nepočítaně způsobů.. že ale v tuzemsku vytáhnou zrovna Winnebago, píseň z nejranějších možných začátků „ponirvanovské“ kariéry Davea Grohla, to by si zcela jistě netipnul vůbec nikdo. Přesto se tak stalo, nejspíše jako připomínka někdejšího koncertu v pražském Sky Clubu Brumlovka.

„Možná je to právě těmi starými písněmi, že mám teď nostalgickou náladu. V téhle kapele jsme přes sedmnáct let a nikdy nás ani ve snu nenapadlo, že se bude dít něco podobného. Za to vám moc děkujeme. Tahle je vaše.“ Dave Grohl naposledy promluvil k osazenstvu haly a rozehrál Everlong, poslední dílek více než dvě hodiny a dvacet minut trvající rockové výpravy.

Bez dvou měsíců a necelých čtrnácti dnů k tomu jsme si na splnění Daveova slibu nakonec museli počkat pět let – příští pražská kapitola se v O2 areně napíše 27. června 2017 od 20.00 hodin.

 

Foto: Karel Šanda/Live Nation, Vojtěch Florian/musicserver.cz, Jiří Rogl, autor


O autorovi

, zaměstnaný neumělec, už od útlého věku příznivec rockové muziky. Dlouho jsou jeho favority britští Queen, i díky kterým se později seznamuje s Foo Fighters – a postupně jim propadá. V diskuzích a na sociálních sítích jej naleznete pod přezdívkou letha.



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru ↑